... od přemýšlení o zkušenosti → k pouhému prožívání ...

... od přecházení z abstraktního světa našeho vyprávění → do přímého prožívání věcí ...

... od přemýšlení o tom, kdo jsem → k uvidění sebe sama ...

... od shromažďování a kumulování informací o svém lidském designu → k žití vlastního designu ...

... od pasování se do toho, jak by to mělo být → do umění rozlišování ...

... z moralizování věcí a situací na dobré nebo špatné → k přijetí toho, jaké to je ...

... od lidského konání → k lidskému bytí ...

Konceptuální rovina:

Human Design je umění rozlišování, které mapuje způsob, jak je naprogramováno naše individuální vědomí. Slouží nám ke správné navigaci prostorem a interakci s okolím.

Abstraktní rovina:

Tanec a kreativita osvobozují člověka od uvěznění v čase a vrací ho do kontaktu se svým tělem a tím, co ho přesahuje a duševně vyživuje. Kreativní pohyb umožní nakládat s vlastní bolestí a pohybovat se směrem k potěšení, revitalizovat se. Pomáhá emocionálně vyzrát a citově se vyživit. Člověk pak není zátěží rodině ani společnosti. Každá potlačená emoce v člověku je nebezpečná, a když se nahromadí, oslabuje imunitní systém a celkově narušuje duševní zdraví.

Tanec nás vede k intimitě se vším, co se odhaluje a následně tvaruje krásu našeho výrazu prostřednictvím pohybu. Poslouží jako rituál milování našeho těla zevnitř skrze celou škálu jeho projevů.

Emoce mají volně kolovat v těle jako krev.

Budete vedeni k rozpoznávání toho, co se zamlžuje a jednoduše přehlíží. Nebudete se do ničeho pasovat. Jen s lehkostí objevovat a intuitivně skrze smyslové receptory zakoušet bdělou přítomnost a hluboce se do ní uvolňovat. To nám umožní zažívat skutečné spojení se sebou a světem kolem v mnohem hlubší intimitě, než jsme doposud byli schopni.

Nekonceptuální rovina meditace:

Fenomén všech fenoménů, rovina nespecifická, rovina neustálé obnovy všech smyslů, myslí neuchopitelná rovina bytí.

Pocitově budeme zakoušet rovinu bytí a uzemňovat se do temného mysteria sakrální prázdnoty, do jejího těhotného klidu a magnetismu.

Budeme směřovat k rozpoznání orientačních bodů, které vedou do přímého spojení a usazení se v bytí. Tím se budeme zbavovat závislosti na „destrukci“, na přemýšlení o tom, co má a nemá být a otáčet svoji pozornost k přímému zakoušení, k setkání s realitou. Opustíme povrch vyprávění mysli a půjdeme do hlubších rovin vědomí, kde to tepe a nebzučí.

Mysl je třeba trénovat, aby mohla zůstávat svěží a otevřená, aby se mohla propojit prostřednictvím smyslů s různými úrovněmi míru a ticha, aby tak sama na sebe  mohla nahlédnout. Uzemnění do ticha intenzivně posílí spojení se sebou, rychleji pak navážete kontakt s tím, co se odehrává a není vidět.